Žádost o informaci byla prostá. Jedna se týkala smlouvy o pronájmu a výsledků auditu,
|
druhá pak pětiletých programů rozvoje letiště a také jsem požadovala zaslat výhledovou studii:
|
Nedostala jsem ani jedno.
Co se týče smlouvy o pronájmu letiště, Jihomoravský kraj mi poté, co obeslal všechny odbory a také ředitele společnosti LETIŠTĚ BRNO a.s. sdělil, že je smlouva jako celek chráněna obchodním tajemstvím.
V případě výběrového řízení na pronájem tak velkého majetku a v případě výsledků auditu nájemního vztahu, který požadovala Rada Jihomoravského kraje v roce 2009 se jedná o neexistující informaci.
Důvody pro odmítnutí poskytnutí pětiletých programů rozvoje letiště byly pro změnu vyargumentovány tak, že se jedná o informace, které vznikly bez použití veřejných prostředků, resp. byly předány osobou, jíž takovouto povinnost zákon neukládá, přičemž tato osoba povinnému subjektu výslovně sdělila, že s poskytnutím informací nesouhlasí.
A jako posledním důvodem pro neposkytnutí výhledové studie bylo to, že se jedná o informaci podřízenou ochraně práv třetí osoby k předmětu práva autorského.
Dalo by se říci, že jde o ukázkový případ pro studenty právnických fakult. Jihomoravský kraj postupem času vyčerpává všechny argumenty, které zákon o svobodném přístupu k informacím poskytuje. Nicméně na naší straně stojí veřejný zájem o právu na kontrolu hospodaření s veřejnými prostředky, který Jihomoravský kraj do pronajatého letiště investuje i nadále. Z toho důvodu se mi dosud daří všechny nesmyslné argumenty prostřednictvím odvolání vyvracet. Kraj je tak nucen postupně informace vydávat.
Příští článek věnuji auditu a domluvě mezi Jihomoravským krajem a společností LETIŠTĚ BRNO a.s. jakožto nájemcem, o tom, co může a nesmí kraj veřejnosti poskytnout.